OČIMA SVĚDKŮ

Marušku znám od narození, není divu, vždyť jsme spolu vyrůstaly. Zažily jsme spoustu radostí i starostí. V životě přišly chvíle, kdy jsme zjistily, že je dobré mít rodinu, která člověka podrží, pomůže mu, když opravdu potřebuje pomoc, nezradí ho a nikdy pro něj nechce nic špatného. A Maruška je takovýmto členem naší rodiny.

Už jako malá jsem obdivovala její umělecké schopnosti, kdy z obyčejných věcí dokázala učinit opravdová mistrovská díla. Svou kreativitu využila nejen ve výtvarném umění, při pomoci s tvorbou kostýmů pro ochotnické divadlo, při fotografování, aranžování květin, ale i v mnohém dalším.

Její velkou zálibou je tanec a příroda. Její nejlepší ples byl, pokud ho celý bez větší přestávky protančila. A co se týče přírody, tak to nás od mala rodiče vedli k lásce nejen k bližnímu, ale také k přírodě, takže není divu, že se Maruška stala také skautkou.

Maruška byla odjakživa člověk s velkým a citlivým srdcem. Nikdy se v opravdových životních nesnázích neotočila k potřebnému zády. Obdivuhodná je také její odvaha, kterou projevovala nejen u mé záchrany před pavouky, ale také u lidí, kteří si dovolovali na slabší. Její smysl pro spravedlnost kolikrát narazil na odpor ostatních, ale ona se nikdy nevzdala. Myslím, že na ni zcela sedí jeden citát amerického spisovatele, který řekl: "Na světě existují tři věci, pro něž stojí za to se rvát: pravda, spravedlnost a vlastní život." - Philip Shelby

Jsem velmi ráda, že se Peťa s Maruškou našli. Myslím, že oba dva mají toho dost společného. Tím nemyslím jen víru, lásku k umění, lásku k přírodě, skauting, ale také citlivé srdce, které dokázalo pochopit toho druhého a dokázalo se mu otevřít. Přeji oběma, aby jejich láska nikdy nevyhasla, aby jejich život dostal správný směr, aby si každý den společného života vážili a měli k sobě vždy vzájemnou úctu a věrnost.

Anna

Žolíka znám již od útlého mládí, kdy jsme spolu chodívali na skauta, ministrantovat a na náboženství. Zažili jsme spolu tedy spousty zážitků... Asi ani jeden z nás nezapomene na bájné Lišákovy špagety, či jeho etapovky na táborech, například když jsme plnili úkoly, chodili na stanoviště a během toho naší skupině byly zavázány nohy provázky, tam každý špatný krok znamenal velkou bolest, druhý den jsme někteří ani nemohli sundat ponožky... Nebo jak jsme spolu byli ve stanu a bojovali o první místo v úklidu, a nebo jak jsme jezdili s Kájou na cyklopuťáky... Nezapomenu na Žolíkovo nové kolo s Nesquikem, které jsem mu tiše záviděl, protože já měl jen starého favorita ...

Čas šel dál, moc se toho nezměnilo, jen nám začali pomalu růst vousy a chutnat pivo, takže naše společné chvíle směřovaly na Veselku, či křesťanské i nekřesťanské silvestry konané na Pánově kopci, samozřejmě ve vší počestnosti :-) . Vysoká škola naše cesty rozdělovala, ale vždycky jsme se jako banda občas sešli na nějakém plesu, či opět u lahodného moku, nebo v kostele na večerní, kam Žolík často chodil hrát na varhany. Co se týče pracovního života, už to s časem bylo horší, ale jsem rád, že jsme se alespoň občas navštívili buď u nás v bytečku nebo v Čermné na chalupě.

Jaký Žolík vlastně je?

Nechci tady nikoho vychvalovat do nebe, to není můj styl, ale Žolík je kluk, který by se pro každého rozdal, nikdy neřekne NE, rád se vším a každému pomůže, jak už s organizací plesů, nebo i jen namontovat vypínač. Kluk, od kterého jste málo kdy slyšeli sprosté slovo, to už muselo být hodně zle, aby něco takového vypustil z úst. Žolík je SKAUT slovem i skutkem, dále vášnivým šachistou, šikovným varhaníkem a hlavně opravdovým kamarádem. A i když jsem se k němu jako mladší občas nechoval nejlíp, vím že vždycky dokázal odpustit a to si na něm vážím asi ze všeho nejvíc. A jsem moc rád, že potkal svou životní lásku Marušku a že krom skauta a kamaráda bude jednou také výborným manželem, tatínkem a člověkem, který se pro druhé rozdá.

Sumec